Díl 6. Speciál: Po přijímačkách - 1.6.2023

Video

Podívejte se na šestý speciální díl našeho seriálu Novinky ze Santinky, které vychází každý měsíc a dozvíte se více o fungování naší ScioŠkoly.
V tomto díle vám představíme dva naše deváťáky a zeptáme se jich, jak zvládali přijímačky.

Článek

Johanka: Vážení přátelé a diváci, vítáme Vás v našem improvizovaném mobilním studiu Na Santince. Dnešní díl bude něčím zvláštní, protože všechny rodiče vždycky zajímá, jak se dostávají absolventi ScioŠkoly na střední školy, jak moc je to těžké, jaká je úspěšnost. A tak tady máme dva hosty. Je to Ella a David a já jim položím dvě zásadní otázky. Uvidíme.

     Ello, za prvé jsem chtěla pogratulovat tobě i Davidovi, že jste se dostali na střední školu, což je prima zpráva. Můžete nám prozradit, jaká střední škola to je?

David: Tak já jsem se dostal na střední Scio.

Ella: A já na gymnázium Na Zatlance a je to ALT třída.

Johanka: A moje první otázka je, co všechno jste museli udělat pro to, abyste překonali tu pomyslnou docela vysokou laťku přijímacích zkoušek?

David: Museli jsme se nějakou delší dobu připravovat. U každého to bylo jinak. Já jsem se třeba začal připravovat okolo listopadu. Myslím, že okolo listopadu. Nejsem si přesně jistý, kdy ten časový rámec začal a musel jsem se prostě začít připravovat docela brzo. I když právě tím, že tady na téhle škole mám tu možnost tím trávit víc času, té přípravě, tak jsem se nemusel začít připravovat minulý rok, ale tenhle rok.

Ella: U mě to bylo taky nějak prosinec listopad. No, že na začátku toho školního roku to bylo, jakože jsme všichni z toho nervózní, ale ještě nikdo moc extrémně nejel nějaký dril a pak na konci listopadu prosince se začalo jako fakt učit a tak.

     A taky kromě učení a toho mi pomohlo si vyřešit psychickou stránku, uvědomit si, že se mi nezhroutí život, pokud se nikam nedostanu. Bude to v pohodě, protože myslím, že nejsem jediná, kdo měl docela psychický problémy s tím.

Johanka: My jsme u nějakého časového rámce. Ale mě by zajímalo a naše posluchače jistě také, co konkrétního jste museli dělat? Co se vám konkrétně změnilo ve vašem životě?

David: Určitě v životě se změnilo to, že jsem z klasického nastavení, kdy jsem prostě věnoval svůj čas jako všemu možnému a nebyl úplně strukturovaný doma, spíš strukturoval jsem si ho ve škole a plánoval jsem si ve škole hlavně ten čas. Tak s příchodem přijímaček jsem začal si plánovat vlastně čas i vlastně všechen čas, který jsem měl, jsem si začal plánovat hodně specificky na to, co budu dělat.

     A začal jsem psát každý den testy a učit se každý den. A vlastně stal se z toho nějaký automatický dril, který potom i po konci těch přijímaček bylo divné vlastně opustit, že přijdu domů a sednu si a jdu se učit. No to jsem musel změnit hodně, že jsem jakoby se učil doma automaticky v tu chvíli, když jsem přišel, aby jsem na to měl čas a energii.

     Takže tak. A musel jsem tomu věnovat hodně času a energie a samozřejmě i se připravovat nějak mentálně jsem se musel. Třeba jsme měli rozhovory o tom tady ve třídě i s průvodci a mentory, o tom, že co můžeme dělat, když se nedostaneme a nebo naopak, jak se připravovat na pohovory, aby jsme se dostali a jak se připravit na ty přijímačky a jak ze sebe sundat ten stres.

Johanka: Bylo to v něčem podobné, v něčem jiné.

Ella: Bylo to úplně stejné v tom, že přijdeš domů, ale není to, že zavoláš kámošovi a řekneš: Hej, kam půjdeme? Ale ne, sedneš si a jdeš si dělat testy, který ti táta vytiskl před chvílí a je jich dvacet. Takže tak. A jo, v tomhle to bylo úplně jiné a bylo to takové, že jsem si nemohla dovolit pustit si seriál, protože by mě to někde vzadu sžíralo. Místo toho, abych se šla učit, tak se koukám na ten seriál, to tvoje budoucnost, vypadá fakt skvěle.

     Ale neměla jsem ten problém. Jak říkal David, že po tom, co jsem dopsala přijímačky, tak mi nedělal problém se neučit. Já jsem prostě byla velmi ráda, že jsem se už nemusela učit.

Johanka: Velmi důležité je, dokázat vypnout. Ještě jsem se chtěla zeptat, jak vás konkrétně podporovali průvodci ve ScioŠkole.

David: Tak musím uznat, že ta podpora ze strany průvodců mě docela překvapila tím, jak vysoká byla v tom, že spoustu věcí, který jsem jako začal dělat, jsem začal dělat dřív právě díky tomu, že jsme celkově se nevěnovali teď tady ten rok jenom tomu učení jako samotnému, ale že prostě i právě naši mentoři a průvodci mysleli hodně na to, že máme ty přijímačky a prožívali ten stres s námi a proto je to hodně zajímalo a pouštěli se do toho s námi a často s námi chtěli o tom mluvit.

     Jak se nám to daří a ptát se na to, kde v tom jsme a snažit se nás podpořit. Takže hodně mě to překvapilo, že mě to ještě víc jakoby trochu tlačilo k tomu to chtít víc. Dost se tam dostat a vlastně pracovat pro to víc ještě.

Ella: Mám to úplně stejně.

David: Určitě mi to dalo jako velkou část nějaké pohody k tomu, že jako by jsem si uvědomil, že v tom nejsem sám, že to není něco, s čím se prostě musím stresovat jenom já. A bylo skvělý taky mít někoho, s kým právě třeba se svým mentorem o tom můžu mluvit. Je to i o tom, jak k tomu přistupovali moji rodiče, že potřebuji jim vysvětlit, co dělám, aby věděli, že se připravuji, že jim potřebuju ukázat, jak jsem na tom.

     Tak mi pomáhá právě i můj mentor, jak s nimi komunikovat a jak na to nahlížejí oni, mi to pomohlo přiblížit.

Johanka: Moje další otázka celkem logicky navazuje na tu předchozí. Vy jste ve ScioŠkole nějakých 6 let, 5 let, 4 roky, zhruba tak.

Ella: Já jsem tady 5 let.

David: Jo já taky 5.

Johanka: ScioŠkola jde jiným směrem, to znamená není založená na šprtání se znalostí, ale spíš rozvíjíme kompetence, dovednosti, postoje. Co z toho, co vám ScioŠkola dala, jste mohli využít? V téhle fázi vašeho studijního života.

Ella: Asi nejvíc plánování svého vlastního času a podle mě tohle bylo pro mě asi nejvíc důležité při přijímačkách, že jsem si řekla: „Hele nemůžu prokrastinovat“ protože s tím jsem fakt bojovala, takže to pro mě bylo docela účinné.

David: Já musím uznat, že mě to přišlo, že jsem využil spoustu věcí. Spíš mě překvapilo, jak moc strukturovaně jsem to zvládl využít. Prostě jsem fakt každý jeden skill, který jsme se jakoby učili v rámci těch let, tak jsme nějak využili, protože jsme museli využít hodně tu autonomii, protože jsme potřebovali sami studovat, nemohli jsme se spoléhat jen na to, co doteďka víme a co nám ukazují učebnice a museli jsme pak studovat sami, protože to bylo důležité.

     Takže autonomii jsme využili. Využili jsme plánování, protože jsme si potřebovali naplánovat, co se budeme učit. Já jsem plánoval vlastně měsíce dopředu, jen abych věděl, co budu dělat. Zároveň, i když jsem měl pocit, že se to tady neučíme, tak jsem pak zjistil, že jsme se naučili trochu té sebedisciplíny v tom, že právě, jak má tady člověk tu svobodu, tak právě jí potřebuje občas.

     Že jak má člověk svobodu se rozhodnout, co se bude a co se nebude učit, ale zároveň tu zodpovědnost z toho, co se potřebuje naučit, jako co je potřeba pro něj samotného, tak i tímto způsobem se tady učíme, tak se můžeme občas i my potřebujeme kousnout a udělat něco a začít se něco učit jen kvůli tomu, že to potřebujeme, že to chceme.

     Takže jsem využil docela hodně různých skills a zkušeností, které jsem tady za těch pět let nasbíral.

Johanka: Děkuji.

     Teďka z vás spadl stres. Dostali jste se na školu. A co teď vy děláte ve škole? Vím proč se na to ptám. Protože je řada deváťáků. Moje dcera tu byla taky, že řekla: „Já už do školy nebudu chodit. Napiš mi dlouhodobou omluvenku“ což jsem udělala. A co vy? Vás vídám ve škole.

Ella: Tak samozřejmě potom, co jsem dopsala přijímačky a teď se tak trošku řešilo, že vlastně bychom mohli ztratit nějakou takovou právě motivaci chodit do školy, tak se nás průvodci zeptali, co chcete v hodinách dělat.

     A tak jsme začali házet nápady, zapojovat se třeba do tělocviku a tak. A já osobně jsem pro druhé trojročí udělala projekt. Možná to někdo z vás slyšel. Byl to dokonalý projekt. Ne dělám si srandu. Bylo to o historii dvacátého století a zapojili se se mnou ještě další tři spolužáci a bylo to fakt skvělá zkušenost.

     A bylo to moc fajn. Hrozně jsem si to užila. No tady David se zapojuje asi víc.

David: Neřekl bych, že víc, ale trošičku jinak se zapojuji. Já jsem po konci mých přijímaček, protože jsem se docela brzo dozvěděl, že jsem se dostal, tak jsem, tím že ze mě opadl ten stres, tak jsem začal hledat právě způsoby, co můžu dělat a začal jsem učit.

     Zní to trochu divně, ale. V tuhle dobu učím druhé trojročí, šestou třídu. Specificky mám matiku a jazykovou laboratoř. A pak druhé trojročí učím skupinu na angličtinu, Takže jsem se začal zapojovat tímhle stylem, kde prostě vyučuji ty mladší a musím uznat, že je to absolutně neuvěřitelná zkušenost.

     Přibližuje to hodně ty změny, co vidím mezi těma jakoby ročníkama a kde prostě vidím, že nejen že ty ročníky jsou jiné, protože jsou tady od dřívějších tříd, než jsme byli my, ale zároveň vidím, jak se ta škola jakoby mění, že vidím, že každý ročník za náma má úplně jinou zkušenost než my, protože ta škola zůstává nějak fluidní a snaží se vyhovovat těm potřebám, který zrovna jsou.

     Takže musím říct, že je tohle neuvěřitelně oči otevírající zkušenost, takhle učit. Zároveň hodně já se tím naučím.

Ella: Nejlepší na tom všem je, když ty malé děti za tebou přijdou a řeknou: „To bylo skvělý, to bylo úplně dokonalý“ a je to moc hezký pocit.

Johanka: Proto tu školu děláme, právě pro ten pocit, že to vidíme, že to má nějaký vliv na svět.

     Já Vám mnohokrát děkuji. Ještě jednou velkou gratulaci. Vás, milí posluchači, zveme zase na další díl našeho seriálu. Mějte se pěkně.

Johana Codlová, Ella Prtina, David Tomko

Přepsal a natočil: Matyáš Suchý